Životopis Jana Máši - 2. část
Dnes již nezjistíme, jak intenzivně se Jan Máša věnoval politice. V dochovaných písemnostech je na toto téma jen minimum poznámek. Víme ale, že byl místopředsedou národnědemokratické strany na Moravě. Kandidaturu do senátu nabídnutou mu jednomyslně zemským výkonným výborem odmítl z obavy, aby volebním bojem nebyla postižena Národní Jednota. Za národnědemokratickou stranu byl zvolen místostarostou města Brna.
Pozn.: Dne 28.6.1927 Národní noviny na str. 2 obsáhle popisovaly oslavu 60. narozenin Jana Máši pod názvem „Svátek uznání a vděku národní demokracie na Brněnsku.“ V článku je m.j. uvedeno, že k přeplněnému sálu zemského domu na ulici Kounicové v Brně, kde se oslava konala, hovořil, kromě jiných, poslanec Votruba, cituji novin. článek: „Ač byl (Jan Máša) lákán do jiných politických táborů, oslavenec odolal svodům a hrdě se hlásil vždy za příslušníka naší strany, jímž jest nyní mohutným pilířem. Ke konci proslovu mu za vše, co pro národ a stranu vykonal, tklivými slovy za neutuchající bouře potlesku přítomných poděkoval“.
Jedná se o jediný dokument, který se dochoval, týkající se alespoň okrajově politiky.
A ještě povídání Jana Máši o tom, jak se dělal v roce 1918 v Brně převrat. Jedná se o výtah z jedné povídky uvedené v „Momentkách z války“ autora Jana Máši. Když brněnští při převratu vznesli naléhavý dotaz do Prahy na Národní výbor, co mají dělat, dostali stručnou odpověď od jednoho z nejvýznamnějších aktérů Antonína Švehly: dělejte co můžete! A tak se několik členů brněnského Národního výboru i s Janem Mášou odebralo na místodržitelství, kde od barona JUDr. Karla Heinolda, místodržitele, chtěli převzít správu Markrabství moravského. Místodržitel byl z toho vykolejený, byl bezradný a řekl, že si mají přijít pro odpověď až odpoledne, že se nejdříve musí poradit s Vídní a místodržitelstvím v Praze. Delegace ale namítala, že odejít není tak jednoduché, že nemohou odejít hlavním vchodem, že se musí postupně vytratit zadem budovy, protože před místodržitelstvím stojí rozbouřený dav, který chce slyšet odpověď, že Národní výbor převzal moc, jinak že dojde ke krveprolití. Opak byl ale pravdou, žádný dav se nekonal a místodržitel si informaci neověřil. Odpoledne, když se delegace vrátila, došlo přibližně k dvouhodinovému jednání o tom, komu bude moc předána. Nesouhlasili s navrhovanými německými úředníky, měli pouze důvěru v českého radu Černého. To byl ale problém, protože se jednalo o nižšího úředníka. Proto baron Heinold ve Vídni ještě zařídil, aby rada Černý byl jmenován dvorním radou. A stalo se, dne 30. října dostal Černý jmenování z Vídně, přestože již 2 dny, tedy od 28. října „přešla vláda věcí lidu českého do jeho rukou.....“ Při jednání byli rovněž dohodnuti členové správní komise. Baron Heinold požadoval, aby byl do správní komise jmenován alespoň jeden Němec. Doslova cituji odpověď Jana Máši: „což jsme museli odmítnouti, protože naši němečtí spoluobčané s námi převrat nedělali“.
I. náměstek starosty
Po převratu byl Jan Máša již v roce 1920 zvolen do brněnské městské rady a do různých komisí. V té době, v roce 1919 byl prvním českým starostou města Brna sociální demokrat Karel Vaněk. Ten však v roce 1920 odstupuje a nově je zvolen za Čsl. stranu socialistickou Prof. PhDr. Bedřich Macků, rodák z Tišnova. Jan Máša jako národní demokrat se v roce 1921 stává jeho I. náměstkem. I v dalších volbách v roce 1924 a 1926 byl Jan Máša opětovně zvolen a to všemi českými hlasy. Byl mu přidělen m.j. odbor hospodářský a stavební. Hospodářský odbor sice předal v roce 1924 úřadujícímu radovi, ale přitom nebylo snad jediného odboru, ve kterém by nebyl vynikajícím způsobem zúčastněn. Přestože jako náměstek starosty již v Zemědělské radě nepracoval, oficielně měl od září 1921 (v Zemědělské radě) dovolenou, ponechal si redigování „Moravského hospodáře“ a „Zemědělské politiky“... A samozřejmě, zemědělskými otázkami se i nadále po dobu svého působení na radnici zabýval.
A o co se na radnici zasloužil?
- Činností svého odboru, svými intervencemi a jednáními na úrovni města a státu docílil, že se provádí regulace řeky Svratky na území města Brna, o kterou se za Rakouska – Uherska německá správa města po 20 let marně domáhala,
- uvedl v proud otázku vybudování přehrady u Kníniček, byly zakoupeny náhradní pozemky,
- docílil výstavbu kasáren v Židenicích. To umožnilo asanovat část vnitřního města v bezprostřední blízkosti Nové radnice, kde stály staré kasárny zeměbrany. A tím vznikla možnost regulace vnitřní části Brna. Ve 20. létech 20. století byla postavena celá řada domů, které byly projektovány předními architekty. V té době se vlastně postavilo celé okolí ulice Kotlářské, budovy nemocenské pojišťovny na Vyhlídce, stavěly se rodinné domy v Králově Poli a Židenicích, vznikl celek v Černých Polích, byla postavena Sokolovna na ul. Kounicově,
- vymohl schválení a státní podporu pro vypsání soutěže na regulační plán města,
- prosadil výstavbu celé řady domů pro veřejné zaměstnance z losové půjčky. (Státní losová půjčka z roku 1921 sloužila k podpoře stavebního ruchu. Zjednodušeně řečeno - prostřednictvím losů byl získán kapitál jedné miliardy korun, následovaly 2 tahy po 20 milionech korun, zbytek sloužil k podpoře stavebního ruchu),
- urychlil výstavbu budov gymnázií na Starém Brně a v Králově Poli, nadstavbu textilní školy,
- dosáhl vypsání soutěže na stavbu krematoria a vybudování nové obřadní síně na Ústředním hřbitově,
- po téměř 20. létech marného snažení stojí jako 1. náměstek starosty u zrodu brněnského výstaviště. Nesporně bylo jeho zásluhou, že je opětovně otevřena otázka vybudování brněnského výstaviště, že se podařilo přesvědčit vedení města o důležitosti jeho vybudování, zakoupit pozemky, atd. Ve vzniklé akciové Výstavní společnosti v Brně byl jmenován za město Brno do dvanáctičlenné správní rady, která byla ve smyslu zákona představenstvem společnosti. Rovněž byl jmenován jako jeden ze šestnácti místopředsedů výstavního výboru,
· prosadil výstavbu státního letiště v Brně nad Černovicemi, které bylo na svou dobu velmi moderní. Jednalo se o travnatou přistávací plochu, odbavovací budovu, hangáry a dílny. Letiště bylo dáno do provozu již v roce 1926. Dne 30.5.1926 se konal „letecký den“ a současně byl oficiálně zahájen provoz pravidelné letecké linky Praha–Brno–Bratislava–Košice. Slavnosti se zúčastnil generál Stanislav Čeček – velitel Čsl. letectva, poslanec Srba - bývalý ministr, který společně s Janem Mášou měl obrovské zásluhy na zřízení brněnského letiště, dále Karel Tomeš tehdejší starosta města Brna a samozřejmě, kromě spousty dalších, Jan Máša. V slavnostním projevu generál Čeček konstatoval, že vybudování letiště bylo hlavně dílem Mášovým. Na slavnosti byl přítomen také letecký pluk č. 2, který obohatil program podrobným výkladem o různých druzích letadel,
· Jan Máša byl také předsedou místní skupiny „Masarykovy letecké ligy“, která propagovala Čsl. letectví. Oficiálně měla za cíl „organizovat veškeré síly občanstva ku práci pro pokrok letectví a jeho využití k rozkvětu státu". Zakladatelem ligy byl generál Čeček,
- zasedal ve státní výstavní zemědělské komisi při ministerstvu zemědělství,
- Jan Máša se rovněž zasadil o vznik brněnského radiožurnálu,
- řešil otázku redukování německých škol a zřizování českých, řešil otázky úřednické i divadla,
- město Brno zastupoval v dlouhé řadě městských nebo zemských rad a komisí. Byl např. předsedou regulačního poradního sboru, předsedou městské zdravotní rady, předsedou památkové komise, jedno období spravoval kuřimský velkostatek, zasedal v zemské školní radě moravské – viz. Příloha č. 10, zastupoval město při různých akcích „Krasové dráhy“ a dráhy Plzeň-Brno, účastnil se porad „Svazu československých měst“ – viz. Příloha č. 11,
- za brněnsko-italskou spolupráci byl vyznamenán italským králem Vittoriem Emanuelem III. komturským řádem bílého kříže. Jan Máša byl totiž 24.2.1922 městskou radou delegován do čtyřčlenného výboru pro přípravu oslav stého výročí uvěznění italského básníka a vlastence Silvia Pellica na brněnském Špilberku. Dne 20.-22.5.1922 se konala v Brně italská národní pouť, kdy vlakem přijelo asi 500 účastníků, mezi kterými byly významné osobnosti italského politického a veřejného života. Nejvýznamnější částí programu pouti byla návštěva Brna a ta byla prý skvěle připravena. Výpravu přivítalo vyzdobené nádraží, hudba, všude byly italské vlajky, slavnostní průvod a nadšené projevy, večerní divadelní představení o Pellicově tragédii... Další den výprava odjela na prohlídku Macochy a pak z Blanska do Prahy. Na stránkách Encyklopedie dějin města Brna je uvedeno – cituji: Při cestě do Prahy zaslal vůdce výpravy Venino náměstkovi Mášovi telegram: „Projevuji všem lítost nad tím, že jsem opustil Brno po tak kratičkém pobytu, vyslovuji též jménem vlády italské díky nejsrdečnější za velkolepé přijetí a prosím Vás, abyste tlumočil tamnímu šlechetnému obyvatelstvu, aby přijalo co nejhlubší moje uznání. Vřele oddaný Venino." A rok poté obdržel Jan Máša vyznamenání.
JM při návštěvě TGM Brna v r. 1924
JM doma v Jaselské ul., v tzv. pánském pokoji.
Nad sekretářem je pověšen obraz pavlovické chalupy, který JM dostal od barona Alfréda Skeneho.
Brněnské výstaviště
Myšlenkou vybudování stálého výstaviště, jakožto místa prezentace výsledků hospodářské činnosti a místa, kde jsou navazovány kontakty a uzavírány obchody, se Jan Máša zabýval již od svého příchodu do Brna v roce 1898. Inspirovalo ho nejen pražské výstaviště, ale i pracovní návštěva Světové výstavy v Paříži v roce 1900. Jako tajemník Zemědělské rady navrhuje za podpory prezidenta společnosti Jana Rozkošného a poslance dr. Šíleného v roce 1904 zřízení výstaviště. Ale proti bylo nejen německé obyvatelstvo, ale i radnice s náměstkem starosty Rohrerem. Jan Máša už tehdy vytipoval několik vhodných pozemků pro výstaviště. První lokalitou byly pozemky na okraji Králova Pole, které se tehdy právě připojilo k Brnu. Pozemky patřily starobrněnskému klášteru a nacházely se od Vysoké školy veterinární směrem k Žabovřeskám, za ulicí Dobrovského, kde tehdy ještě nebyla zástavba. Architekt Rybka vypracoval plány, ale nepodařilo se sehnat subvencování. Druhý vhodný prostor pro výstavbu výstaviště byl v Židenicích u ulice Kuldové, kde rovněž nebyla zástavba. Třetí místo, které přicházelo v úvahu, byla tzv. Bauerova rampa. Ale ta nebyla na prodej. Jednalo se o areál v Pisárkách, kde uprostřed polí stál Bauerův cukrovar a zámeček, jižním směrem bylo sportoviště a cyklostezka. K cukrovaru vedla železniční vlečka. Přes veškeré překážky se Jan Máša znovu a znovu vracel k myšlence výstavby výstaviště. Až po dlouhých létech dne 25.8.1923 bylo na schůzi Zemského výboru moravského schváleno vybudování stálého zemského výstaviště a rovněž schváleno zakoupení rozsáhlých pozemků tzv. Bauerovy rampy, které byly vyhodnoceny jako nejvhodnější z hlediska polohy k městu a k možnosti případného dalšího rozšiřování výstaviště. Zemský výbor moravský v čele s dr. Pluhařem vykoupil Bauerovu rampu o výměře cca 36 ha. Podařilo se přesvědčit a získat na svou stranu celou řadu významných osobností a ministerstev. Byla zřízena „Výstavní akciová společnost“, ve které byl zastoupen stát, zemský výbor moravský, město Brno, Obchodní a živnostenská komora, Brněnské výstavní trhy a Zemědělská rada. Dále byla jmenována zvláštní komise složená z odborníků a nadšenců, jejichž zásluhou se podařilo následně vybudovat výstaviště. Dne 10.11.1923 mohlo tedy být přistoupeno k vypsání soutěže na řešení výstaviště. Do soutěže se přihlásilo 31 návrhů a jako nejzdařilejší byl vybrán projekt pražského architekta Josefa Kalouse. Výstavbou a konečným rozvržením byl pověřen architekt Emil Králík, který měl za úkol uvést komplex do provozu. Podle původního plánu mělo být výstaviště vybudováno ve třech etapách. Bylo rozhodnuto, že výstaviště bude otevřeno jubilejní „Výstavou soudobé kultury“ v roce 1928, tedy jako oslava desetiletého výročí vzniku samostatného Československého státu. V první etapě pro potřeby této výstavy měl být vybudován obchodně-průmyslový palác, dnešní pavilon A, vstupní budova, administrativní budova a restaurace. Náklad na tento projekt byl odhadnutý na 14,5 milionu korun. Jenže už během výstavby se ukázalo, že výstavní plochy nebudou dostatečně velké, protože se přihlásilo asi 800 vystavovatelů. Proto bylo okamžitě přikročeno k budování dalších objektů – byl zřízen pavilon Národního školství, obytný domek, budova biografu a divadla a byl zasklen dvůr v obchodně-průmyslovém paláci. S tím byl samozřejmě spojen i vyšší investiční náklad, který dosáhl 40 miliónů korun, takže vzniklou situaci bylo nutné řešit půjčkami. Harmonogram výstavy se ale podařilo dodržet. Výstava byla slavnostně otevřena 26.5.1928, protektorem výstavy se stal prezident republiky Tomáš G.Masaryk. Do středu rotundy pavilonu A byla umístěna jeho socha v nadživotní velikosti od Otakara Španiela. Do konce září 1928 navštívilo výstavu 2 miliony 600 tisíc návštěvníků, uskutečnilo se 80 kongresů. Obrovský úspěch měl pavilon „Člověk a jeho rod“ – Anthropos, v jehož nitru stál velký mamut. Ten byl následně přemístěn do stejnojmenného pavilonu mimo areál výstaviště, stojícího na druhé straně Svratky. Protože výstava měla úspěch, Výstavní akciová společnost skončila finanční rok 1928 se ziskem 16 milionů korun. Část expozic byla zachována a převezena do technického muzea v Praze. Následující roky již ale nebyly ziskové. Z účetní uzávěrky „Výstavní a.s. v Brně“ za rok 1930 a z dopisu ze dne 2.2.1931 určenému Ministerstvu financí je zřejmé, že za rok 1929 byla vykázána ztráta 1.707.728,18 Kč a za rok 1930 1.990.076,92 Kč. V roce 1929 náklad na udržování budov, inventáře, terénní úpravy, úklid a vodné činil 676.741,62 Kč, v roce 1930, kdy pro nedostatek finančních prostředků byly práce omezeny na minimum, činil náklad pouhých 51.060,50Kč. Společnost „Výstavní a.s.“ sice dělala vše pro získání prostředků nutných k udržení výstaviště - uzavřela smlouvy na pronájem pavilonů s firmou Elafilm za roční pronájem 288.000 Kč, dále pak jednala se svazem stolařů s ročním nájmem za 50.000Kč. Měl být pronajat i obytný dům a pavilon města Prahy. Ale jak to všechno dopadlo během hospodářské krize už nepatří do života Jana Máši. Rozkvět výstaviště nastal až od 2.poloviny 50. let 20.století od začátku pořádání strojírenských veletrhů. Pavilon A, jako jedno z nejvýznamnějších funkcionalistických děl v ČR, navržený architektem Josefem Kalousem dnes patří mezi státní kulturní památky. Jedná se o železobetonovou, parabolickými oblouky zaklenutou stavbu. Jeho výstavba byla zahájena v listopadu 1926 a ukončena za neuvěřitelných 230 pracovních dnů. Jádrem budovy je rotunda o průměru 30m a výšce 33m. Na jeho stavbu bylo spotřebováno 100 vagónů železa a zasklilo se 9.000m2 plochy. Na bednění bylo spotřebováno 220 vagónů dřeva. Štěrk a písek se těžily na místě. Při stavbě vznikl obrovský problém se spodní vodou, proto byla v areálu výstaviště vybudována jezírka.
Brněnské výstaviště je tedy dílem předlouhé řady nadšenců, pracovníků všech možných oborů. Ale Jan Máša jako jediný stál úplně na začátku, u jeho zrodu.
2 x foto: před slavnostním zahájením výstavy
s TGM
Foto: pozvání prezidenta TGM k návštěvě výstavy v Brně a návštěvě Moravy v roce 1928 zemským hejtmanem JUDr. Ladislavem Pluhařem a 1. náměstkem starosty. Prezident pozvání přijal a ubytoval se na zámku v Židlochovicích
s TGM
Slavnostní zahájení Výstavy soudobé kultury v Brně, kde ve středu rotundy pavilónu A stála v nadživotní velikosti socha TGM od Otakara Španiela. Čelně proti TGM stojí Jan Máša, v pravo od něj, zády k nám, Dr. Pluhař.
JM, Adolf Prokůpek-pres.nár.rady čs., Dr.L.Okánik, býv.star.Bratislavy
Po skončení místostarostování na brněnské radnici se Jan Máša vrací ke svému zaměstnání v Zemědělské radě, kde měl oficiálně dovolenou. Pomalu se ale přikrádalo stáří. Byla tu šedesátka, ke které dostává spousty blahopřání. Tajemníka Ústředního svazu Českých hospodářských společenstev přestal vykonávat v polovině roku 1926. A dne 29.8. 1930 si podává žádost do Zemědělské rady na odchod do trvalého odpočinku. Během dvou dnů mu bylo kladně vyhověno. 1.9.1930 tedy obdržel rozhodnutí o uvolnění do důchodu a současně mu bylo sděleno, jak je zřejmé z dokladů níže, že jako ocenění jeho celoživotních zásluh mu byl propůjčen titul vrchního zemědělského rady a poskytnuta odměna 10.000Kč. Výše důchodu vzhledem k odpracovaným létům mu byla přiznána v plné výši služného 49.800 Kč. Ústřední svaz se rovněž připojil s blahopřáním a za zásluhy mu k odchodu do důchodu věnoval plaketu „Za družstevní práci“. Ale ani po odchodu do důchodu nezakládá ruce do klína, působí stále ještě v celé řadě komisí a dokonce je i jmenován do nových – viz. Příloha č. 12. A stále zůstává starostou Národní Jednoty.
Při příležitosti odchodu do důchodu Ústřední svaz jako ocenění zásluh
věnuje Janu Mášovi plaketu „Za družstevní práci“
Propůjčení titulu vrchního zemědělského rady
Stanovení výše důchodu
Vraťme se ale ještě k 24.6.1927, ke dni jeho 60-tých narozenin. Jaká to byla sláva! Noviny vzpomínají a oslavují již dopředu. Národní listy 22.6.1927 – Šedesátiny našeho vynikajícího pracovníka na Moravě, 23.6.1927 Svoboda – Jan Máša šedesátníkem, ve stejný den je i článek v Národních novinách – Národní pracovník Jan Máša šedesátníkem. Ve věstnících a sbornících různých spolků a sborů jsou oslavné ódy na jeho práci. A následují vlastní oslavy. 23.6. zve Ústřední výbor Národní Jednoty pro jihozápadní Moravu k slavnostnímu přátelskému večeru na počest šedesátin svého zasloužilého starosty. Oslava se má konat v mramorovém sále restaurace Zemského domu v Brně, na Kounicově ulici. Sál prý byl tehdy překrásně vyzdobený květinami, o výzdobu se postaral kavárník Vala a byl přeplněný gratulanty. Na pořadu bylo vystoupení slavnostního sboru, recitace a další vystoupení známých umělců, řečníci se střídali, davy nadšeně jásaly a vzdávaly poctu jubilantovi, do toho hrála hudba Čsl. pěšího pluku č. 43. A noviny opět psaly! Jen se tak nějak nemohly shodnout, zda to byla oslava národní demokracie a nebo Národní Jednoty. A jaký dárek dala Národní Jednota oslavenci? Prý ten nejlepší, založila „Mášův fond pro hospodářské posílení menšin“, neboť „posílení menšin“ bylo prý vždy Mášovo heslo!
Národní listy, 22.6.1927 Oslavná óda z Národních novin
Oslavnou ódu dr. Randuly uveřejněnou v Národních novinách dnes určitě nedoceníme. Ale za zmínku určitě stojí následující: Sál Zemského domu burácel potleskem, kdykoliv se ozvalo Mášovo jméno z řečníkových úst. Ale dav mlčel, když jeden z řečníků k vůli efektu vyslovil Masarykovo jméno.
Na konci 20-tých let začíná Jan Máša úspořádávat své osobní věci. V prosinci 1928 zakládá dětem Přemyslu a Libuši na jejich jména vkladní knížky s obnosem po 75.000 Kč a manželce s obnosem 20.000 Kč.
Po dvou a čtvrt roku je na knížkách o 33.000Kč více.
Jan Máša se snachou Vandou, roz. Štěpánovou a její dcerou Vlastou a vnukem Zdeňkem od dcery Libuše
Akcie a.s. Kolínské továrny na kávové náhražky
Podílní listina Pojištění
Jan Máša celý život myslel na své rodné město, udržoval s ním kontakty, vracel se do něj. A město v té době myslelo na něj. Dne 27. října 1927 obdržel Jan Máša jako 9-tý v pořadí titul „čestný občan Tišnova“. K posílení vztahů mezi ním a městem Tišnovem určitě došlo v průběhu dvacátých let, kdy společně s Prof. PhDr. Bedřichem Macků, tehdejším starostou města Brna, vytvořili od roku 1921 do roku 1925 tandem dvou tišnováků ve vedení města Brna. Oběma dvěma byla na jejich rodných domech při Jubilejních oslavách Tišnovska ve dnech 1. – 15.7.1934 odhalena pamětní deska. Jan Máša pamatoval na své rodné město i dary. Tišnovské knihovně věnoval v roce 1927 obnos 5.000K a částkou 500 K pamatoval ve své závěti na tišnovské chudé.
Dne 17.června 1928 navštívil prezident republiky TGM Tišnov. Na obrázku stojí po levé ruce od starosty města Tišnova Aloise Řezáče Jan Máša, který je zde za předsedu starostenského sboru.
Těsně před příjezdem TGM. Jan Máše stojí v pravo, starosta Tišnova A. Řezáč uprostřed
Redaktor Václav Seyfert v „Dlouhodobém seriálu o čestných občanech města Tišnova“, který vyšel v Tišnovských novinách v roce 2016 uvedl, že o návštěvě prezidenta republiky Tomáše G. Masaryka existuje filmový záznam, který na zakázku zhotovila pražská firma Elekta-Journal. Záznam je uložen v Podhoráckém muzeu v Předklášteří.
Dne 23.2.1933 byl Jan Máša pomocnou stanicí Čs. Červeného kříže pro srdeční slabost odvezen z bytu na Augustýnské ulici č.p. 27 (dnes Jaselská) do sanatoria dr. Kropáče - U České techniky, dnes se jedná o ulici Rybkovou č. 826.
Účet za fotografie
Jan Máša zemřel dne 27.2.1933, třetí den po převozu do sanatoria dr. Kropáče na zánět plic, oedem plic a paralýzu srdce.
Jeho úmrtí bylo veřejnosti oznámeno ještě tentýž den brněnským radiožurnálem. Proslov pronesl prof. A. Vašek a začínal slovy: „Dnes časně ráno zemřel v Brně na zánět plic vynikající národní pracovník Jan Máša“....
Pohřeb se konal 2.3.1933 a přestože Jan Máša již nebyl místostarostou, město mu vypravilo důstojný pohřeb. Po rozloučení na radničním nádvoří, na něž bylo možné se dostat pouze se vstupenkou, šel pohřební průvod Radniční ulicí přes Zelný trh, Kapucínské náměstí až k nádraží. Odtud byl převezen na ústřední hřbitov. Kremace se konala v 16,30 hod. Popel byl uložen 3.5.1934, tedy více jak po roce, na čestném místě po předchozí pietní slavnosti v obřadní síni krematoria. Ke vstupu do obřadní síně byla opět potřeba vstupenka. Náhrobek zdobila bronzová bysta od Františka Fabiánka, ve které je uložen popel. Čestné místo i bronzovou bystu věnovalo město. Pietní akt zakončily projevy starosty města Brna Karla Tomeše, dále dr. Mrázka, starosty Národní jednoty a městského rady Šulce, který hovořil za Národní demokracii.
V rámci jubilejních oslav Tišnovska byla 6.7.1934 na jeho rodném domě odhalena pamětní deska. Byla to tehdy velká slavnost. Když průvody došly k rodnému domku, promluvil starosta města p. Řezáč, starosta Národní jednoty dr. Mrázek, za zemědělskou radu vrchní rada Lonč, za studentský spolek Barák, který Jan Máša před 50 léty spoluzakládal, student Hendrych, za město Brno městský rada Šulc. Nakonec pronesl pietní projev senátor V.Votruba, který zvláště zdůraznil Mášovu nezištnost a houževnatost. Ale po opravě domovní fasády v 80. létech 20. století nám už nic v Tišnově nepřipomíná slavného rodáka, pamětní deska zmizela. V Brně je to jiné, tam byla 6.12.1935 jedna z ulic v blízkosti středu města pojmenována po Janu Mášovi – ulice Mášova. Tento název, s výjimkou tří let v době protektorátu, nese ulice dodnes.
Za kočárem Sokolové
Foto: 1.řada – Přemysl Máša, Zdeňka Mášová, Libuše Mášová
Foto: průvod vychází z radnice na Zelný trh
Foto: Ze Zelného trhu na Kapucínské náměstí
Foto: Čestné místo na Ústředním hřbitově v Brně, slavnostní uložení urny do zadní části bysty
Čistá pozůstalost po Janu Mášovi pro rodinu (po odpočtu výdajů) činila celkem 124.566,75 Kč. Děti, syn s dcerou, každý obdržel po 3/8 podílu t.j. po 46.712,45 Kč; manželka Zdeňka obdržela ¼ podílu t.j. 31.141,80 Kč. Kromě toho Jan Máša odkázal:
- 1.000 Kč Ústřední matici školské v Praze,
- 2.000 Kč Národní jednotě pro jihozápadní Moravu,
- 500 Kč vlasteneckým spolkům v Jihlavě,
- 500 Kč chudým města Tišnova,
- další obnos obdržel Spolek pro péči o nezaměstnané v Brně,
- 1.000 Kč Podpůrný spolek českých úředních zřízenců města Brna, Příloha č. 13,
- 500 Kč Podpůrný fond městských hasičů.
Závěť Jana Máši – nejedná se ale o poslední závěť:
Uvedený doklad byl sepsaný již 11. května 1915. Jan Máša odkazuje veškerý majetek svým dětem, ale za podmínky, že se budou starat o svou matku jako hodné a řádné děti; že řádným, počestným a důstojným chováním budou dělat čest českému národu a své děti vychovají v ryze národním a českém duchu. Dále si nepřeje žádný pohřeb, jeho ostatky mají být v tichosti dopraveny do Žitavy v Sasku, kde už snad má být české krematorium a tam má být jeho tělo spáleno.
Tišnovští chudí zastoupeni starostou města nejásají nad darovanou pětistovkou.
Vyjádření soustrasti synovi a poděkování za dar
Vyjádření soustrasti synovi a poděkování za dar V souladu s poslední vůlí JM, peníze v Jihlavě
rozdělil předseda Jihlavské Besedy, částku 100 K
obdržel Sokol, 400 K Jihlavská matice školská
Ve stejném duchu jsou napsány i ostatní děkovné dopisy.
A nakonec ještě několik ukázek z pozůstalosti po Janu Mášovi:
V upomínku ...
Ukázka z dochovaných dopisů a korespondenčních lístků od T.G.Masaryka, Karla Kramáře, Alfonse Muchy, Svatopluka Čecha, Aloise Jiráska, dále Mrštíka a Mahena. Drtivá většina korespondence Jana Máši byla prý spálená ze strachu před Němci během 2. světové války.
V upomínku na otevření městské německé knihovny Poděkování od českého hosp. spolku okr. znojemského
Plaketa k 60tinám od severočeské Národní Jednoty