Rodina Jana Máši - 2. část
Přemysl Máša
Přemysl, Svatopluk, Ferdinand, Hubert Máša se narodil 7. října 1895 v Jihlavě do pokrokové vlastenecké rodiny Jana Máši, který v té době byl redaktorem a majitelem týdeníku „Jihlavské listy“ a hospodářského měsíčníku „Rolnický obzor“. V roce 1898 se ale rodina stěhuje do Brna, kde byla založena Moravská zemědělská rada, ve které otec získává, tehdy už jako uznávaný zemědělský odborník, místo úředníka. V Brně Přemysl navštěvuje obecnou školu, pak c.k. první českou státní reálku, kterou absolvuje s vyznamenáním v roce 1913.
Je s podivem, že 16.9.1910, kdy je žákem 5b) třídy, jakožto syn císařského rady, žádá zemskou školní radu o osvobození od placení školného. Žádost, která byla podložena vysvědčením nemajetnosti (chudoby), byla vyřízena kladně a Přemysl byl osvobozen od placení celého školného.
Žádost Přemysla o osvobození od placení školného C.k. moravská zemská školní rada osvobozuje Přemysla M. od placení celého školného
Foto: „maturitní vysvědčení“ ze dne 9.7.1913
Následně byl Přemysl Máša přijat na „C.k. českou technickou vysokou školu Františka Josefa v Brně“, obor elektrotechnický. I zde předkládá vysvědčení nemajetnosti (chudoby) a žádá o osvobození od školného.
Přemysl měl velké znalosti především ve fyzice (ale ani hvězdářství mu nebylo cizí). Ještě na reálce, v septimě, dokonce přednášel místo profesora fyziku. Další jeho obrovské hobby bylo konstruování různých strojů a přístrojů. Nejdříve v malé dílničce, kterou měli společně s kamarádem Františkem Lorencem na Vranovské ulici (ten zemřel v Rusku v roce 1918), později, po sňatku s Vandou Štěpánovou ve vlastní dílně v rodinném domě na ul. Krondlové.
Foto: Vanda Mášová, manželka Přemysla Máši
Po odvodu na vojnu na počátku 1. světové války Přemysl žádal o zařazení k technickým oddílům, ale marně. Proto tatínek Jan Máša využil všech možných známostí a konexí a na doporučení odjel do Korneuburgu u Vídně k veliteli železničního pluku. Jednání s velitelem nebylo vůbec jednoduché, do pluku se totiž nepřijímali nedostudovaní inženýři – technici. Ale nakonec Jan Máša svým diplomatickým jednáním docílil přijetí syna Přemysla k železničnímu pluku. Po složení důstojnických zkoušek zůstal Přemysl do léta 1915 v Korneuburgu, kde byl vedoucím záložní školy pro motory lanových drah a dále vedl výcvik nováčků. V roce 1916 však musel jít do pole. Nejdříve byl krátce v Skoplji v Srbsku, kam ho prý poslali omylem, pak v Ferizoric v Albánii, následně v Bulharsku, kde stavěl dráhu přes Dunaj. Zde omrzl a dostal těžký zápal plic, který byl nedostatečně léčen v polním lazaretu a jeho následky si pak nesl po celý život. Po uzdravení se přesunul do Rumunska, taky byl např. v Tyrolsku a od roku 1917 působil v rakouském armádním velitelství.
Korespondence otce se synem na frontu
Přemysl Máša v c.k. armádě
Za technickou a vojenskou činnost v Bulharsku dostal od bulharského cara rytířský kříž s meči na válečné stužce.
Foto: vyznamenání je uloženo v pozůstalosti po Přemyslu Mášovi
V roce 1917 se stal poručíkem v záloze železničního pluku a velitelem rozsáhlých stavebních železničních a ženijních dílen v Toblachu, kde počet mužstva dosahoval až 500.
V roce 1918 obdržel rakouský zlatý záslužný kříž:
Po skončení války, během které byl stále veden jako řádný student, pokračoval až do roku 1921 ve studiu na vysoké škole. Zda složil státní zkoušky není známo. Žádný záznam ani doklad se nedochoval. Pouze na oddacím listu dcery Vlasty Mášové je uveden u otce titul „Ing“.
Od roku 1921 pracuje krátce v elektrotechnickém závodě A. Lev; 1.3.1924 nastupuje do Západomoravských elektráren jako technický úředník. V roce 1939 se stává přednostou jednoho z oddělení. Během svého působení v ZME se zúčastnil mnoha sjezdů, kde měl odborné přednášky, vydal cca 160 vědeckých a nebo populárně odborných článků, z toho některé vyšly i v zahraničí, vydal brožury a knížky určené pro technický personál, pořádal kurzy… Vydal několik elektrotechnických, hlavně přístrojových patentů. Protože nechtěl, aby některé věci týkající se ZME během 2. světové války padly do rukou nacistů, ukryl je ve spižírně vlastního bytu, ve vyzděné skrýši, čímž mohl ohrozit životy svých nejbližších.
Přemysl Máša svůj dlouholetý vztah s Vandou Štěpánovou završil 24.11.1928 sňatkem. Manželé po svatbě nejdříve bydleli u manželových rodičů Jana a Zdeňky Mášových, kde se Vanda cítila velice dobře, měli ji velmi rádi a byli to prý neobyčejně hodní a ušlechtilí lidé. Vanda velmi obdivovala Jana Mášu jako člověka, který nade vše miluje svoji vlast, svůj národ, své Brno, kterému věnuje všechny své síly a schopnosti. Tato láska, kterou učila i své děti, jí provázela po celý život.
Manželé Přemysl a Vanda se po roce stěhují do rodinné vily Štěpánových, do bytu v prvním patře, který Vanda dostala věnem, a ze kterého se odstěhoval nájemník – rodina Liewehrova. Přemysl a Vanda společně prožívali harmonické manželství, bez hádek a nedorozumění, s láskyplným vztahem, které ale kalily vážné starosti - těžké nemoci manželky Vandy a mladší dcery Věry. Přemysl se svým dvěma dcerám – Vlastě (*18.11.1929 v Brně) a Věře (*1934 v Brně) snažil zajistit překrásné, pohodové dětství, plné lásky. To se mu podařilo, neboť Vlasta až do konce svého života vzpomínala na fantasticky prožité dětství. Udělal vše, co bylo v jeho silách nejen pro pohodlí, ale též pro radost své rodiny, svých dětí. Vystavění bazénu bylo přímo samozřejmostí, v 30. létech se do domu zavedl plyn, v bytě se zavedlo ústřední topení, vybudovala se půdní vestavba, co by budoucí pokoje pro dcery. Půdní vestavbu ale spolufinancoval i tchán Jaroslav Štěpán.
Nečekaná tragická smrt Přemysla Máši, po zasažení střepinou dělostřeleckého granátu dne 25.4.1945 v Žebětíně, kam se rodina uchýlila před blížící se frontou při osvobozování města Brna na konci 2. světové války, tvrdě dopadla na celou rodinu. Brno je osvobozeno, ale milovaný manžel a tatínek je po smrti, dům je značně poškozen, děda Jaroslav Štěpán, který by mohl být oporou, je již starý, má přes 70 let, dcera Věra je na vozíku …
Přílohy jsou uvedeny na adrese: www.masa-jan-prilohy.estranky.cz
Ing. Jarmila Matoušková
Ing. Jarmila Matoušková, autorka životopisu Jana Máši zemřela 21.4.2019. Její urna je uložena v hrobě, kde je rovněž uložena i urna Jana Máši, na ústředním hřbitově v Brně.